Václav Talich - Základní info

Jako syn učitele hudby učil se hudbě již od dětství, vystudoval v Klatovech nižší gymnasium a r. 1897 vstoupil na pražskou konservatoř do houslového oddělení, které absolvoval r. 1903 pod Ot. Ševčíkem. Již na konservatoři založil se spolužáky smyčcové kvarteto. Po absolutoriu přijal místo houslisty u berlínské filharmonie, ale po necelém roce se ho vzdal pro nemoc. Na podzim 1905 se stal koncert. mistrem div. v Oděse, kde počal i s dirigováním meziakt. hudby, přešel 1906 jako prof. houslí na konserv. v Tiflisu a získal tam příležitost k větším dirigent. výkonům. R. 1907 se vrátil do Prahy, vstoupil ve styk s Čes. kvartetem, s nímž vystupoval u druhé violy, vyučoval zpěvu na škole M. Langrové, působil jako sbormistr a 1907-8 vedl Orchestrální sdružení. Již tehdy se zabýval myšlenkou vypěstiti v Praze orchestr na podkladě reprod. vzoru Čes. kvarteta. Marně se ucházel o dirig. místo v Čes. filharmonii a nastoupil 1909 dirigentství nově zřízené Slovin filharm. v Lublani, kde záhy dirigoval i v divadle a v l. 1911-1912 vedl tamější operu, v níž z čes. hudby nastudoval Prodanou nevěstu a Rusalku. V mezidobí studoval v Lipsku (Leipzig) komposici u M. Regra a řízení u Art. Nikische, v čemž pak pokračoval v Miláně u Art. Vigna. R. 1912 byl povolán k vedení opery v Měst. div. v Plzni, kde setrval po 3 léta a povznesl zde operu a hud. život programově i reprodukčně. Několik let žil v soukromí, připravuje se na působení v Praze. Již r. 1917 řídil v Praze po prve Čes. filharmonii v zastoupení Kar. Kovařovice, jenž mu r. 1918 nabízel kapelnictví v Nár. div. Zatím se však [Talich Václav] sblížil s Čes. filh., zvl. když s tímto orch. skvěle podal první provedení J. Sukova Zrání (30. říj. 1918), od led. 1919 vstoupil v její řízení vedle L. Čelanského a po jeho brzkém odchodu převzal její uměl. i správní vedení. Byl již tehdy mistrem taktovky a měl velké úspěchy v cizině: r. 1920 v Turině, 1921 v Berlíně (Berlin), 1922 na zájezdu s Č. filh. do Italie až po Řím a Neapol, téhož r. také před forem vídeň., 1923 v Londýně a Liverpoolu a 1924 v Paříži. Těžiště jeho činnosti spočívalo však té doby v orchestru Č. filh., jejž přivedl na výši techn. dokonalosti a k prvořadé uměl. úrovni. Vrcholu tohoto vývoje se dosáhlo r. 1924 při oslavách Smetanových a 1924 i 1925 při praž. festivalech Mezinár. společnosti pro soudobou hudbu, kdy umění orchestru a jeho dirigenta poznala světová hud. veřejnost. [Talich Václav] byl znovu zván do Anglie a Skotska 1925 i 1926, vystoupil v Budapešti, vykonal s Č. filh. novou cestu do Italie a Jugoslavie, zvl. pak počal zajížděti do Stockholmu, kdež později zakotvil trvale, podobně též v Göteborgu. Odtud se jeho výkonům otevřelo i Norsko, Finsko a býv. Polsko, r. 1932 a 1933 pak i Rusko, všude za nevídaných úspěchů a nejkladnějšího kritického ocenění. Mezitím uvedl [Talich Václav] Č. filh. opětovně do Vídně (Wien) v l. 1928, 1932 a 1934, do Milánu, Bělehradu, Záhřebu a Budapešti 1931, do Paříže i Londýna 1935. Pokud [Talich Václav] vedl praž. Č. filh. v celých sezonách, vybudoval zde také souvislé podniky programové v cyklech čes. symfonií a čes. symfon. básní, děl Smetanových, Dvořákových, Novákových a Sukových, z cizí tvorby cyklus Beethovenův, Berliozův, Lisztův, Brahmsův a Rich. Strausse, vedle toho souborné pořady z hudby jednotl. národů. Mnoho píle věnoval propagaci hud. moderny domácí i svět., uváděl však i hudbu histor. a dospěl k universálnosti, která zahrnovala výtvory všech dob, národů a slohů. V l. 1931-1934 byl poután závazky mimo Prahu, ale r. 1932 byla mu udělena profesura dirigentství na mistrov. škole praž. konservat., čímž byl pak od 1934 získán pro Prahu trvale a vrátil se i na své místo v Č. filh. V říj. 1935 byl po smrti Ot. Ostrčila jako přední čes. dirigent jmenován správcem opery Nár. div. V činnosti [Talich Václav]-ově nastalo takto nové období, třebas nepřerušil spolupráci s Č. filh. a řídí dosud hlavní skupinu abonent. koncertů. V divadle vytkl si za úkol povznésti úroveň zvl. též ve složce pěvecké, hleděti více ke kvalitě nežli kvantitě repertoáru i provedení a zachovávati pracovní kázeň. Zavedl rovnovážnou dělbu práce mezi kapelníky, jimž svěřuje i premiéry a důsledné vedení repris. Sám soustřeďuje pozornost a práci na nové co nejdokonal. hud. i scén. vypravení základních děl kmenového oper. repertoáru Nár. div. Za prvních pět let této práce přestudoval většinu děl Smetanových, Dvořákovu Rusalku a Jakobína, Fibichovu Nevěstu mesinskou, Foerstrovu Evu, Janáčkovu Lišku Bystroušku, Káťu Kabanovu a Její pastorkyni, z tvorby V. Nováka Lucernu, z čes. moderny uvedl Boh. Martinů Julietu. Z klasiků se věnuje především Mozartovi (Don Juan, Kouzelná flétna), z Glucka obnovil Orfea a Eurydiku. Zcela novým obohacením repertoáru jsou jeho večery dramat.-koncertní, zde i za účasti orchestru Č. filh., z nichž dosud vypravil večer Mozartův a Debussyho ve Stav. div. R. 1939 uspořádal z vlastního popudu cyklický divad.koncert. podnik Praž. hud. máje s nejpřed. výtvory hudby čes. i svět., což podobně opakoval i k Čes. hud. máji 1940. S celým oper. souborem vykonal r. 1937 zájezd do Amsterodamu, kde provedl Prodanou nevěstu. V dirigent. škole na konserv. zavedl hospitač. kursy posluchačů při zkouškách v divadle, vůbec pak má zvýšenou péči o výchovu a růst mladých sil v opeře i koncert. síni. [Talich Václav] je dnes vrcholným představitelem čes. hudby výkonné takřka ve všech jejích složkách a vůdčím činitelem vývoje. I když dosáhl věhlasu a významu světového umělce, zaměřuje všechny síly k rozkvětu čes. hud. kultury v jejím všenárod. dosahu. Umělec ryze český ve své houževnaté pracovitosti, tvořivé inteligenci a bohaté citovosti. Ve svém oboru dopracoval se svrchovanosti, která vyrovnává jeho generač. zrod z období impresionismu spojetím ryze klasickým i moderním a smiřuje i protiklady mezi hlediskem strukturálním a výrazovým. Své názory dovede vyjádřiti literárně i projevy řečnickými, jimiž neváhá ani vychovávati obecenstvo. Vyznamenán cizozem. řády, u nás stát. cenou. R. 1928 byl zvolen členem stokholm. akad. hud., 1936 stal se členem Čes. akad. věd a umění. - Pojednání: J. Suka Zrání, hudební rozbor 1919; Co jsme dlužni Dvořákovi (Listy Hudební matice XII.); O České filharmonii (t. XVI.); Prodaná nevěsta, symfonie radosti (Rytmus II.) a j. - Literatura: Ot. Nebuška, V. [Talich Václav] (Hudební revue VI.); Jul. Rabe, [Talich Václav] ve Švédsku (L. H. mat. VIII.); Jan Květ, V. [Talich Václav] (t. XII.); D. C. Parker, V. [Talich Václav], vzpomínka glasgow. kritika (t.); Jar. Tomášek, V. [Talich Václav] a jeho práce (t. XVII.); Mir. Krejčí i Jos. Plavec v Čes. Hudbě XXXVII. (srv. Ot. Šourek v L. H. mat. XIV, str. 28). Kritické i polemické články v různých revuích i tisku, zvláště při jeho odchodu do ciziny a nastoupení v Národním divadle.