Otakar Ostrčil - Základní info

Životopis

Ostrčil studoval hru na klavír v Praze u A. Mikše, kompozici jej učil Zdeněk Fibich. Kompoziční začátky jsou v jeho čtrnácti letech, první skladbu pro velký orchestr napsal v osmnácti a během studentských let operu „Jan Zhořelecký“ . Roku 1901 získal místo profesora na pražské Obchodní akademii. Později učil na pražské konzervatoři - k jeho žákům patřil např. ukrajinský skladatel Mykola Kolessa. V letech 1914 - 1918 vedl operu Městského divadla na Královských Vinohradech; roku 1921 se stal dirigentem a šéfem opery Národního Divadla, kde nahradil Karla Kovařovice. Zde působil až do své smrti.

Ostrčil patřil v letech 1890 až 1930 k vedoucím skladatelským osobnostem a s šéfem činohry K.H.Hilarem (rodákem ze Sudoměřic u Bechyně) v letech 1920 až 1935 tvořil dvojici, která určovala uměleckou úroveň Národního divadla v Praze.

Mistrova Soběslav

Mnoho let trávil skladatel své letní odpočinky v Soběslavi v pronajatém domě ( U Černovického potoka, čp.269). Zde zkomponoval nejen symfonickou báseň „Léto“ a „Křížovou cestu“, ale především „Honzovo království“ (premiéra r. 1934 v Brně). Také zde vznikl melodram „Skřivan“ na slova místního rodáka, básníka Miroslava Valenty. O díle „Léto“ napsal v roce 1941 v tisku předseda Ostrčilovy společnosti dr.Josef Bílek: „… ono bylo v tomto městě nejen vytvořeno, nýbrž ono bylo zdejším krajem přímo inspirováno. Kus krásy jihočeského slunce, planoucího nad hlavami zdejšího lidu se v něm odráží a spolu s tím i všecka radost a šťastná pohoda…“

Soběslavští na svého milého hosta nezapomněli - v sále „Národního domu“ se 28.června 1941 pod záštitou městské rady konal k uctění jeho památky slavnostní koncert a poblíž Nového rybníka je od června 1941 i Mistrův památník s nápisem : V kráse našeho kraje vytvořil Otakar Ostrčil - Léto -Křížovou cestu - Honzovo království - V letech 1926 – 34.

Dílo

Ostrčilova hudba vznikala zpočátku pod vlivem romantismu, především Z. Fibicha. Počátkem 20. století na něj zapůsobil také Gustav Mahler, jehož hudbu Ostrčil propagoval i jako dirigent. V pozdější hudbě, počínaje orchestrální skladbou Impromptu op. 13 (1911), si vyvinul svůj osobitý styl bohatý na disonance.

Opery

• Rybáři (frament)
• Jan Zhořelecký (1898 - neprovedeno)
• Cymbelín (1899 - nedokončeno)
• Vlasty skon (1903)
• Kunálovy oči (1908). Na námět povídky Julia Zeyera.
• Poupě (1911)
• Legenda z Erinu (1920)
• Honzovo království (1934)

Melodramy

• Krásné dědictví (Eliška Krásnohorská - zničeno)
• Kamenný mnich (1893 neprovedeno)
• Lilie (Karel Jaromír Erben)
• Balada o mrtvém ševci a mladé tanečnici (K. Leger - 1904)
• Balada česká (Jan Neruda - 1905)
• Skřivan (Mir. Valenta - 1934)

Z dalšího díla jsou nejvýznamnější symfonické básně, Symfonie A-Dur op. 7 (1903-1905), Sinfonietta op. 20 (1921) a symfonické variace pro orchestr Křížová cesta op. 24 (1927-1928). Pozornost zasluhují i četné písně, sbory a kantáta Legenda o sv. Zitě (1899), komponovaná k uctění narozenin Františka Ladislava Čelakovského.