Lidojedi - Tři Sestry

Naše skvělá kapela pracující v osvětě,
z venkova se vracela, přemmýšlela o světě.
Jednou přilít holub a na noze měl dopis,
psal ho Emil Holub a na koncert nás zval.
Nemáme strach z tůry, navštívíme Zanzibar,
sjedem černý hůry, vypijem každej bar.

Jezdíme hrát do světa, z konzervy žerem párky, sláva naše rozkvétá, koupíme holkám dárky,
di do vole prdele, Emile, starej sráči, tváříme se kysele, u kůlu jak zavináči.

Přijeli jsme do Afriky, nikde žádnej kulturák,
upadli jsme do intriky, ten Holub je pračurák.
Nenechaj nás asi zahrát, co je to za smůlu,
ve chvíli z liján špagát poutá soubor ke kůlu.
V kotli se voda vaří, šaman je kanibal,
koncert se nevydaří, nebude ani bál.

Jezdíme hrát do světa, z konzervy žerem párky, sláva naše rozkvétá, koupíme holkám dárky,
di do vole prdele, Emile, starej sráči, tváříme se kysele, u kůlu jak zavináči.

Divoši si preludují písně Karla Gotta,
jinou hudbu nesledují, jen svýho interpreta,
toho nikdy nesežerou, je to jejich sfinga,
opodál pod skalou šerou leží kosti Stinga.

Jezdíme hrát do světa, z konzervy žerem párky, sláva naše rozkvétá, koupíme holkám dárky,
di do vole prdele, Emile, starej sráči, tváříme se kysele, u kůlu jak zavináči.