Wolfgang Amadeus Mozart - Základní info

Rodina Mozartových pocházela z bavorského městečka Augsburgu, kde vlastnila knihvazačství. Leopold Mozart nenastoupil stejnou životní dráhu jako jeho bratři a namísto toho se stal nadprůměrným dvorním muzikantem, jedním ze stovek těch, kteří uplatňovali své vlohy na světských i církevních dvorech Evropy.  V  polovině osmnáctého století  nalézáme Leopolda Mozarta ve službách  salcburských  pánů a právě  zde se narodilo poslední ze sedmi dětí, syn, jemuž se ženou dali jméno Wolfgang Amadeus.  Ze zbývajících šesti dětí pouze jedno, děvče narozené v roce 1751 a pojmenované Anna Marie, zkráceně Nannerl, přežilo více než několik měsíců.

Ukázalo se, že Nannerl zdědila talent po otci, a když se narodil Wolfgang, byla již zdatnou cembalistkou. Její nadání však nebylo ničím ve srovnání s rychle se zdokonalujícím Wolfgangem. Téměř ihned, co dosáhl na klavír, začal vyťukávat melodie. Ve čtyřech letech získal první poznatky o hudbě od svého otce a brzy hrál na housle se zručností dětí třikrát starších než on. V šesti letech již skládal menuety a další kratší kusy. Zvláštní bylo, že nešlo o jednoduché dětské skladbičky, ale o zralé miniatury, které vykazovaly vrozený cit pro strukturu a rovnováhu.  Hudební historikové se nemohou shodnout na tom, zda Leopold génia svého syna podporoval či vykořisťoval. Pravda je asi někde mezi tím, ačkoliv je skutečností, že události několika následujících let měly zhoubný vliv na jeho další vývoj, nikoliv jako hudebníka, ale jako člověka.  Doprovázel svého otce a sestru do Mnichova a v září do Vídně. Rakouské hlavní město již netrpělivě mladého génia očekávalo.

Následující tři roky Leopold Mozart se svými zázračnými dětmi procestoval celou Evropu, společně koncertovali v Bruselu, Haagu, Londýně a Paříži a některých německých městech. Mozartovo dětství se skládalo z dlouhých cest dostavníkem a týdnů strávených po hostincích. Když nevystupoval nebo neměl hodinu u svého otce, skládal, a tak ve dvanácti již měl za sebou tři opery, půl tuctu symfonií a asi stovku menších skladeb. V září 1767 byl požádán samotným císařem, aby napsal komickou operu a během několika měsíců dokončil La finta semplice. Nicméně závistiví dvorní skladatelé zajistili, že byla uvedena teprve za rok, kdy Mozart pobýval na turné v Itálii.

Leopold Mozart se vrátil se synem do Itálie na podzim roku 1772. Wolfgang byl požádán, aby napsal operu pro vánoční karneval v Miláně, a výsledek, Lucia Silla, měl ohromný úspěch a byl hrán ještě pětadvacetkrát. Když se Mozart vrátil do Salcburku, na arcibiskupském stolci došlo k výměně. Arcibiskup Colloredo nebyl tak tolerantní k nepřítomnosti svých zaměstnanců jako jeho předchůdce. Leopold Mozart své místo dvorního muzikanta opustil a nabádal svého syna, aby si obstaral podobné. Wolfgang měl však jiné plány.

V roce 1774 dokončil nejlepší ze svých nladických oper, La finta giardiniera, a poté následovala Il Ré Pastore na objednávku arcibiskupa Colloreda.  Proti vůli svého otce pokračoval ve svých turné a tentokrát se vydal v roce 1777 na cesty se svou matkou. V Mannheimu se setkal s rodinou Weberových a zamiloval se do jedné z jejich dcer, Aloysie.

Následující rok představoval v životě Mozarta zlom. Pařížské obecenstvo, které ho vřele přijalo jako zázračné dítě, bylo nyní indifirentní. Dával zde hodiny, ale komponoval málo. Pouze symfonii č. 3 (nyní známou jako Pařížská) a baletní hudbu Les petits riens. Matka během pobytu v Paříži zemřela.

Mozart se vrátil do Salcnurku, kde mu otec zajistil místo u dvora. Napsal svou dosud nejambicióznější operu, Idomeneo, ale pak byl odvolán do druhé arcibiskupské rezidence ve Vídni. Tam s ním zacházeli o něco lépe než se sluhou, a brzy se proto se svým zaměstnavatelem nepohodl. Colloredo ho nakonec propustil jako "mizerného lumpa."

Mozart zůstal ve Vídni, seznámil se s Haydnem a ještě jednou se setkal s Weberovými. Aloysie utekla s hercem, ale nyní se mu zalíbila její mladší sestra Konstance, s níž se v srpnu 1782 oženil. Leopold Mozart zuřil. Považovla Weberovy za zpustlé bohémy, ale skutečností bylo, že si Wolfgang vzal někoho stejně bláznivého jako on sám. V letech 1782-1790 dosáhl velkých úspěchů se svými operami i koncertním vystupováním, ale upadal stále hlouběji do dluhů. Stejně jako Beethoven měnil i Mozart neustále své bydliště, s tou výjimkou, že v Beethovenově případě to byly nesváry s bytnými,  zatímco u Mozarta to bylo jednoduše výsledkem jeho kočovného dětstrví a dospívání.

Leopoldův vliv na syna, ať již nyl špatný nebo dobrý, pominul, ale přesto bylo pro Wolfganga velkou ranou, když se dozvěděl o jeho smrti na počátku roku 1787. O tři roky později se naposledy setkal se svým starým přítelem, Haydnem, který byl na cestě do Londýna. Mozart měl obavu, aby jeho zdraví vydrželo tak dlouhou cestu. Ironií osudu bylo, že Haydn Mozarta o mnoho let přežil.

Dne 5. prosince 1791 Wolfgang Amadeus Mozart v záchvatu deliria umírá pravděpodobně na urémii, ačkoliv názor, že byl otráven závistivým konkurentem nebo v důskedku zednářského spiknutí ( Mozart byl svobodným zednářem), má stále své zastánce. Konstance byla příliš zničená, než aby uspořádala důstojný pohřeb, a Mozartovi přátelé se ukázali být nespolehlivými.  Největší skladatel své generace-podle některých všech dob-byl pohřben v neoznačeném chudinském hrobě ve Vídni. Již nestačil dokončit své Rekviem, objednávku od záhadného cizince (ve skutečnosti šlo o šlechtice, který si nechával na objednávku komponovat a pak skladby vydával za své).  Pro Mozarta, již propadlého hluboké depresi, to byla pouze předzvěst jeho vlastního zániku. Je tragédií osudu, že šlo o skutečnost.