Giuseppe Verdi - Základní info

Verdi vyrůstal z bídy. Jeho talent byl v mládí do té míry sporný, žen nebyl přijat ani na konzervatoř. A přece ve dvaceti šesti letech se uplatnil svou první operou Oberto přímo v proslulé milánské La Scale. Za rok poté druhou operou, tentokráte komickou, Jeden den králem (Un giorno di regno), zažil naprosté fiasko. V těchto letech jej pronásledovalo osobní neštěstí opravdu krutě. Zemřela mu manželka Margherita Barezziová i jejich dvě děti a umělecký neúspěch byl tak očividný, že Verdi úplně rezignoval. Když se ale ředitelem Scaly nechal přemluvit k hudbě pro operu Nabucco, zaznamenal úspěch takřka fenomenální. V roce 1842, kdy došlo k premiéře, Verdi svou podmanivou hudbou dokázal vyburcovat vlastenecké myšlení u všech Italů. osvobozenecké touhy došly slavného vyjádření ve sboru židovských otroků   ,,Va, pensiero", jenž dodnes patří k nejznámějším autorovým skladbám. Naráz byla pochopena tendence jeho díla, obecně se poznalo, že se tu prohlásil příslušník bojovné Mladé Itálie. Alegorické operní obrazy ve Verdiho zhudebnění dostávají hluboké lyrické zabarvení i ostrý rytmický akcent bojových nástupů. Všechny další autorovby opery probíhají jako předzvěsti budoucích událostí politických, jichž se Verdi osobně účastnil. Inspiroval se dobovým romantickým divadlem a komponoval vesměs uznané opery, jako byli Ernani podle Victora Huga Dva Foscariové a Korzár podle Georege Gordona Byrona či Luisa Millerová podle Friedricha Schillera. Verdi se stává symbolem boje za osvobození Itálie. Italská opera v něm nalézá dovršení, neboť je bezprostředně aktuální, úzce spojena s pokrokovými složkami národa. Neobyčejný smysl pro dramatičnost, veliké rozpětí kantilény, nový kolorit árií a ansámbl, to vše spojeno v jednotu ústřední myšlenkou dosahuje velkého ohlasu nejen mezi skladatelovými krajany, ale i za hranicemi. Ačkoli existují ve světě již vyhraněné směry národní, Verdi zní dodnes ze všech jevišť světa jako doklad toho, že právě jen to nejnárodnější a nejlidovější umění se může stát uměním světovým. Verdi navazuje zejména na italské mistry první třetiny devatenáctého století - Gioacchina Rossiniho, Gaetana Donizettiho a především Vincenza Belliniho. Triumfem jeho umění je trojice oper z počátku padesátých let Rigoletto, Trubadúr (Il Trovatore) a La Traviata. Neuvěřitelné bohatství melodie a lidské pravdy v dokonalém uměleckém výrazu z nich učinilo základní kameny mezinárodního operního repertoáru.

     V šedesátých letech, kdy tendence wagnerovského Gesamtkunstwerku proniká světem, dílo Verdiho se stává předěmtem sporů, jež dokonce prohloubily i národní antipatie. Verdi začíná pochybovat o správnosti své tvůrčí cesty a po sjednocení Itálie se nadlouho se odmlčí. Jednak pokládá svou úlohu skladatele-buditele za splněnou, jednak není sám spokojen s novou monarchistickou formou znovuvzkříšené Itálie, a navíc se staví se značnou odmítavostí proti novým uměleckým směrům. Teprve když poznává, jak soudobá tvorba italská začíná ustupovat od vlastních základů italského projevu a napodobuje jen hudebně dramatické projevy novoromanticky wagnerovské, vystupuje se svým Otellem a poslední operou vůbec Falstaffem. Tyto shakespearovské opery napsal z neovladatelné touhy dokázat, že z italského dramatického smyslu i ze základních prvků italské lidové zpěvnosti lze pokačovat na základech velké tradice a dospět k umění svrchované velikosti, přitom však k umění národně svébytnému a reprezentativnímu.

     Verdiho pochybnosti další umělecký vývoj popřel. Dnes se stále hraje na dvacet jeho děl, z nichž dvě třetiny jsou vysoce kvalitní a řadí se k italským skvostům. Kromě velkých děl z let padesátých se oslavují především pak díla Maškarní ples, Síla osudu, Don Carlos a velkolepá Aida. Všechna jsou neodmyslitenými kusy pro pěveckou špičku celého 20. století od Carusa po Pavarottiho.

Dílo

Opery

1. Oberto, Conte di San Bonifacio
   Opera o dvou dějstvích, libretto napsal Temistocle Solera, podle staršího libreta Antonio Piazzy.
   Premiéra: Milán, Teatro alla Scala, 17. 11 1839
2. Un Giorno di Regno
   (Jeden den králem)
   Melodram o dvou dějstvích, libreto napsal Felice Romani, podle komedie „Le faux Stanislas“, Alexandre Vincent Pineu-Duvala
   Premiéra: Milán, Teatro alla Scala, 3. 9. 1840
3. Nabucco
   Opera o čtyřech částech, libreto napsal Temistocle Solera, podle hry „Nabucodonosor“ Anicet-Bourgeoise and Francise Cornue. Původní název opery byl Nabucodonosor.
   Premiéra: Milán, Teatro alla Scala, 9. 3. 1842
4. I Lombardi alla Prima Crociata
   (Lombarďané na první křížové výpravě)
   Opera o čtyřech dějstvích, libreto Temistocle Solera, podle stejnojmenné básně Tommaso Grossi.
   Premiéra: Milán, Teatro alla Scala, 1. 2. 1843
5. Ernani
   Opera o čtyřech dějstvích, libreto Francesco Maria Piave, podle divadelní hry Victora Huga „Hernani“.
   Z důvodů cenzury byla uváděna také pod názvy: Elvira d'Aragona, Il Corsaro di Venezia nebo Il Proscritto.
   Premiéra: Benátky, Teatro La Fenice, 9. 3. 1844
6. I Due Foscari
   (Dva Foscariové)
   Opera o třech dějstvích, libreto Francesco Maria Piave, podle divadelní hry „The Two Foscari“ lorda Byrona.
   Premiéra: Řím, Teatro Argentina, 3. 11. 1844
7. Giovanna d'Arco
   (Johanka z Arku)
   Opera o prologu a třech dějstvích, libreto Temistocle Solera, podle divadelní hry „Die Jungfrau von Orleans“ Friedricha Schillera.
   Z důvodů cenzury byla uváděna také pod názvem Orietta di Lesbo.
   Premiéra: Milán, Teatro alla Scala, 15. 2. 1845
8. Alzira
   Opera o prologu a dvou dějstvích, libreto Salvatore Cammarano, podle Voltaireovy tragedie „Alzire, ou les Américains“
   Premiéra: Neapol, Teatro San Carlo, 12. 8. 1845
9. Attila
   Opera o prologu a třech dějstvích, libreto Temistocle Solera, úpravy Francesco Maria Piave, podle divadelní hry „Attila, König der Hunnen“ Zachariasa Wernera
   Premiéra: Benátky, Teatro La Fenice, 17. 3. 1846
10. Macbeth
    Opera o čtyřech dějstvích, libreto Francesco Maria Piave, úpravy Andrea Maffei, podle tragedie „Macbeth“ Williama Shakespeara.
    Revidovanou verzi pro pařížské provedení (1865) přeložili Charles Nuitter and A. Beaumont.
    Premiéra: Florencie, Teatro della Pergola, 14. 3. 1847
11. I Masnadieri
    (Loupežníci)
    Opera o čtyřech dějstvích, libreto by Andrea Maffei, podle divadelní hry „Die Räuber“ Friedricha Schillera.
    Premiéra: Londýn, Her Majesty's Theatre, 22. 6. 1847
12. Il Corsaro
    (Korzár)
    Opera o třech dějstvích, libreto Francesco Maria Piave, podle básně „The corsair“ lorda Byrona.
    Premiéra: Terst, Teatro Grande, 25. 10. 1848
13. La Battaglia di Legnano
    (Bitva u Legnana)
    Lyrická tragedie o čtyřech dějstvích, libreto Salvatore Cammarano, podle divadelní hry „La battaille de Toulouse“ Josepha Méry.
    Z důvodů cenzury byla uváděna v Itálii pod názvem „L'Assedio di Arlem“ a celou řadou dalších titulů.
    Premiéra: Řím, Teatro Argentina, 27. 1. 1849
14. Luisa Miller
    Opera o třech dějstvích, libreto by Salvatore Cammarano, podle divadelní hry „Kabale und Liebe“ Friedricha Schillera.
    Premiéra: Neapol, Teatro San Carlo, 8. 12. 1849
15. Stiffelio
    Opera o třech dějstvích, libreto Francesco Maria Piave, podle divadelní hry „Le pasteur, ou L'Evangile et le foyer“ Emile Silvestre a Eugène Bourgeoise.
    Z důvodů cenzury byla uváděna v Itálii pod názvem „Guglielmo Wellingrode“.
    Premiéra: Terst, Teatro Grande, 16. 10. 1850
16. Rigoletto
    Opera o třech dějstvích, libreto Francesco Maria Piave, podle divadelní hry Victora Huga „Le roi s'amuse“.
    Z důvodů cenzury byla uváděna v Itálii pod názvy Viscardello, Clara di Pert nebo Lionello.
    Premiéra: Benátky, Teatro La Fenice, 11. 3. 1851
17. Il Trovatore
    (Trubadúr)
    Opera o čtyřech dějstvích, libreto Salvatore Cammarano, úpravy Leone Emanuele Bardare, podle divadelní hry „El trovador“ Antonio Garcii Gutiérreze
    Premiéra: Řím, Teatro Apollo, 19. 1. 1853
18. La traviata
    Opera o třech dějstvích, libreto Francesco Maria Piave, podle románu a divadelní hry „La Dame aux Camélias“ Alexandre Dumas mladší
    Z důvodů cenzury byla uváděna v Itálii jako Violetta.
    Premiéra: Benátky, La Fenice, 6. 3. 1853
19. Les Vepres Siciliennes
    (Sicilské nešpory)
    Opera o pěti dějstvích, libreto Eugène Scribe a Charles Duveyrier, podle divadelní hry „Le Duc d'Albe“ týchž autorů.
    Z důvodů cenzury byla uváděna v Itálii pod názvy Giovanna di Guzman, Giovanna di Braganza, Giovanna di Sicilia nebo Batilde di Turenne. Teprve pod dosažení nezávislosti Itálie (1861) byla opera i v Itálii uvedena pod italským „I Vespri Siciliani“.
    Premiéra: Paříž, Opéra, 13. 6. 1855
20. Simon Boccanegra
    Opera o prologu a třech dějstvích, libreto Francesco Maria Piave, úpravy Giuseppe Montanelli, podle divadelní hry „Simon Bocanegra“ Antonio Garcia Gutiérreze. Úpravy libreta pro revidovanou verzi z r. 1881 učinil Arrigo Boito.
    Premiéra: Benátky, La Fenice, 12. 3. 1857
    Revidovaná verze: Milán, Teatro alla Scala 24. 3. 1881
21. Un Ballo in Maschera
    (Maškarní ples)
    Opera o třech dějstvích, libreto by Antonio Somma, podle divadelní hry „Gustave III ou Le bal masqué“ Eugène Scriba.
    Premiéra: Řím, Teatro Apollo, 17. 2. 1859
22. La Forza del Destino
    (Síla osudu)
    Opera o čtyřech dějstvích, libreto Francesco Maria Piave, podle divadelní hry „Don Alvaro o La Fuerza del Sin“ Angela de Saavedra se scenou upravenou podle divadelní hry Friedricha Schillera „Wallensteins Lager“ přeložené Andreem Maffei. Revidovanou verzi upravil Antonio Ghislanzoni.
    Premiéra: St. Petersburg, Imperial Theatre, 10. 11. 1862
23. Don Carlos
    Opera o pěti dějstvích, libreto Joseph Méry a Camille Du Locle, podle divadelní hry Friedricha Schillera „Don Carlos, Infant von Spanien“. V Itálii hráno pod italskou formou jména: „Don Carlo“.
    Premiéra: Paříž, Opéra, 11. 3. 1867
    Přepracovaná verze o čtyřech dějstvích měla premiéru 10.1.1884 v milánském Teatro alla Scala.
    Italská verze pětiaktové opery měla preméru v Modeně, v Teatro Municipale, 29. 12. 1886
24. Aida
    Opera o čtyřech dějstvích, libreto Antonio Ghislanzoni, podle scénáře Camille Du Locle a Auguste Marietta.
    Premiéra: Káhira, Opera House 'Dar Elopera Al Misria', 24. 12. 1871
25. Otello
    Lyrické drama o čtyřech dějstvích, libreto Arrigo Boito, podle francouzského překladu (Victor Hugo) tragedie Williama Shakespeara „Othello, or the Moor of Venice“.
    Premiéra: Milán, Teatro alla Scala, 5. 2. 1887
26. Falstaff
    Opera o třech dějstvích, libreto by Arrigo Boito, podle komedie „The Merry Wives of Windsor“ a scén ze hry „Jindřich IV.“ Williama Shakespeara
    Premiéra: Milán, Teatro alla Scala, 9. 2. 189

Duchovní hudba

1. Tantum Ergo pro tenor a orchestr (1836)
2. Sei romanze I. - písňový cyklus (1838)
3. Sei romanze II. - písňový cyklus (1845)
4. Různé další písně (1839-1869)
5. Suona la tromba pro tříhlasý mužský sbor a orchestr (1848)
6. Inno delle nazioni – hymnus (1862)
7. Romanza senza parole pro klavír (1865)
8. Stornello pro Album Piave (1869)
9. Libera me pro soprán, sbor a orchestr (pro Requiem na počest Rossiniho – 1869)
10. Smyčcový kvartet e-moll (1873)
11. Messa da Requiem (1874)
12. Ave Maria pro soprán a smyčcový orchestr (1879-80)
13. Pater Noster pro pětihlasý sbor a cappela (1879-80)
14. Pieta, Signor! pro tenor a klavír (1894)
15. Quattro pezzi sacri (1887-97)