Richard Wagner - Základní info

Říkalo se, že Wagnerovým otcem nebyl Friedrich Wagner, který zemřel půl roku po jeho narození, ale herec, básník a malíř Ludwig Geyer, za něhož se jeho matka devět měsíců po smrti svého prvního muže provdala. Zdá se, že i skladatel sám si nějakou dobu nebyl  jist, ale pak prohlásil, "Nevěřím tomu!". Nicméně byl svému nevlastnímu otci blízký až do jeho smrti v roce 1821 a své rané dětství strávil v divadelním domě v Drážďanech, kde se rovněž naučil obdivovat Webera, otce německé romantické opery, o němž hovořil jako o svém skutečném otci, jenž v něm vzbudil lásku k hudbě. Na drážďanské Kreuzschule se u něj rozvinul i zájem o historii.

Když se jeho rodina v roce 1828 vrátila do  Lipska, byl Wagner zcela zaujat takovými umělci, jako je Shakespeare, Goethe, či Beethoven, jehož symfonie nakonec rozhodly o Wagnerově hudební dráze.Zanedbával školní výuku, pokoušel se totiž sám učit skladbu s pomocí učebnic a dosáhl toho, že v roce 1830 byla jeho orchestrální předehra B dur uvedena v Lipsku. Následující rok v únoru se dostal na lipskou univerzitu jako student hudby a studoval též skladbu u Christiana Weinliga a harmonii u Christiana Müllera, kteří byli oba význačnými hudebníky města. Téhož roku, 1831, uveřejnil klavírní sonátu a v listopadu 1832 byla na pražské konzervatoři uvedena jeho symfonie C dur. O dva měsíce později byla hrána v lipském Gewandhausu.

Jeho zájem se však stále upíral na hudbu pro divadlo a při svém pobytu v Praze v roce 1832 napsal libreto opery s názvem Die Hochzeit. Ačkoliv nikdy její hudbu nedokončil, daleko rozhodněji se dal do komponování druhé s názvrm Die Freen. Mezitím získal místo kapelníka opery ve Würzburgu a tam ji v roce 1834 dokončil a poslal do lipské Opery, kde ji však odmítli. Nedal se však zlomit a obvinil ředitele opery z toho, že nedocenil jeho přístup. Jeho práce ve Würzburgu ho zatím přivedla k uvádění mnoha nových oper a když se stal hudebním ředitelem operní společnosti v Magdeburgu v roce 1834, pustil se do své třetí opery, dvouaktovky inspirované Shakespearovou komedií Půjčka na oplátku. Zákaz lásky byl dokončen na počátku roku 1836 a uveden v březnu v Magdeburgu.

V roce 1835 se zasnoubil s herečkou Minnou Planerovou a v listopadu se v Konigsbergu, kde Wagner záhy převzal vedení další operní společnosti po svém bankrotu v Magdeburgu, vzali. Ona již měla nemanželskou dceru a i jinak mělo toto manželství své uskalí, částečně finanční a částečně způsobené pochybnostmi Wagnera o její věrnosti. V roce 1837 ho dočasně opustila a uchýlila se k bohatému obchodníkovi. Ale i navzdory tomu, co nazýval strastmi soukromého života, začal brzy pracovat na své další opeře, Rienzi, tragickém příběhu zasazeného do Říma čtrnáctého století. Nyní řídil operu v Rize, kde dirigoval symfonické orchestry, a dosáhl návratu své manželky. Ale když v březnu roku 1839 jeho smlouva skončila, nebyl schopen vypořádat všechny své nemalé dluhy, a proto i se ženou uprchli do Pruska, kde se nalodili na loď směřující do Londýna. Nakonec dospěli do Francie, kde se Wagner setkal s operním skladatelem Meyerbeerem a získal jeho slib, že ho představí v pařížské Opeře. Nicméně z toho žádná objednávka nevzešla a během dvou a půl let svého pobytu v Paříži byl nucen přijímat drobnější hudební zakázky. Záležitosti se tak přiostřily, že dokonce strávil několik týdnů ve vězení pro dlužníky.

Ani toto období určitého druhu exilu nebylo bez užitku. Wagnerova cesta po moři ho inspirovala v roce 1841 k napsání Bludného Holanďana a jeho německý přítel z Paříže ho seznámil s příběhy Tannhäusera a Lohengrina, jež se měly stát náměty dalších dvou oper ze čtyřicátých let. V dubnu 1842 se vrátil do Drážďan, kde byly jeho opery Bludný Holanďan a Rienzi poprvé uvedeny v dvorním divadle. V roce 1843 následovalo jeho jmenování kapelníkem saského dvora. V roce 1849 však musel urychleně odcestovat do Švýcarska, neboť se zapletl do revolučních událostí a hrozilo mu vězení.

Wagner nyní mohl mezi své zastánce počítat i Franze Liszta, který  v roce 1850 dirigoval ve Výmaru Lohengrina a dodával  mu odvahy k napsání jeho magnum opus, cyklu čtyř hudebních dramat pod společným nátvem Prsten Nibelungův, který  se již rodil  v  jeho mysli. Nejprve napsal  libreta a pak v roce  1853  začal komponovat hudbu. Tuto velkolepou tetralogii dokončil v roce 1874 a první  kompletní  provedení  se konalo v roce 1876 v divadle v Bayreuthu, které bylo určeno pro jeho hudbu.

Mezitím se toho hodně událo, Wagnerovy opery byly stále s větším úspěchem uváděny ve všech větších evropských městech, a tak Wagner hodně cestoval. I přesto ho finanční potíže neopouštěly a jeho osobní život byl stále složitější. Další ženou jeho života byla Mathilde Wesendocková, jež ho inspirovala k napsání několika písní a opery Tristan a Isolda, a po rozchodu s Minnou žil a nakonec se oženil s Lisztovou dcerou Cosimou, která kvůli němu opustila manžela. Jeho profesionální život se však začal konečně obracet k lepšímu, když v roce 1864 nalezl mecenáše, kterého potřeboval, když ho mladý král Ludvík II. Bavorský, vášnivý obdivovatel jeho díla, pozval do Mnichova, zaplatil jeho dluhy, poskytl mu apanáž a prostředky k dokončení Prstenu.

Ačkoliv si Wagner na mnichovském dvoře nadělal mnoho nepřátel a král ho nakonec musel požádat, aby odjel, jejich přátelství a finanční pomoc neskončily, a tak skladatel v roce 1867 ve Švýcarsku dokončil svou geniální německou komedii Mistři pěvci Norimberští. Na počátku sedemdesátých let s pomocí krále Ludvíka Wagner navrhl a nechal postavit Festivalové divadlo v Bayreuthu a pak se vydal po Německu hledat nejlepší zpěváky pro uvedení Prstenu. Konečně byl celý ohromný projekt dokončen a premiéra této operní tetralogie v roce 1876 se stala událostí, jejíž důležitost uznával celý hudební svět. Wagnerovou další a poslední  operou, započatou v roce 1876 a poprvé uvedenou v Bayreuthu v červenci 1882, byl Parsifal s částečně křesťanskou tematikou. Krátce po premiéře odvezl Cosimu s dětmi do Benátek, kde na Nový rok dirigoval svou mladistvou symfonii C dur a  hovořil o dalších operách. O sedm týdnů později zemřel u svého pracovního stolu na srdeční infarkt. Nesetkal se tak s italským mistrem Verdim, který  o to usiloval.