Johann Sebastian Bach - Základní info

Vrcholným představitelem baroka v evropské hudbě je německý skladatel Johann Sebastian Bach. Pocházel ze staré rodiny Bachů, v níž byl hudební talent tradicí již přes čtyři sta let. Když se roku 1685 narodil, v Eisenachu a Sasku obecně kromě jeho otce Johanna Ambrosia hudebně tvořilo několik dalších nositelů jeho jména. Přirozeně se očekávalo, že i mladý Johann Sebastian bude muzikantem, a proto ho otec začal učit na housle. Oba rodiče však zemřeli velice záhy a o mladšího bratra se začal starat nejstarší ze sourozenců Bachových, Johann Christoph, jenž byl varhaníkem v blízkém kopstele a žákem Johanna Pachelbela. Když mladý Johann přerostl všechny své místní učitele, byl roku 1700 poslán do benediktinské klášterní školy, na níž získal stipendium. Záhy byl povolán do Výmaru, kde se stal dvorním houslistou. Díky působení v Arnstadtu měl možnost dva roky komponovat a se skromným orchestrem zkoušet své chorály a zdokonalovat hru na varhany. Roku 1708 se natrvalo usídlil ve Výmaru a oženil se svou setřenicí Marií Barbarou. Sňatkem získla menší dědictví  a  mohl nyní v klidu pokračovat v rozvíjení svého skladatelského umění, jež bylo u něj vždy provázáno i s pedagogickou činností. Po třicítce se rozhodl přijmout místo kapelníka v Anhalt-Köthenu, kde sice nebyly varhany, ale zato dvorní orchestr a ten byl Bachovi svěřen. Právě pro něj napsal své proslulé Braniborské koncerty, věnované roku 1721 markraběti Christianu Ludwigu Braniborskému, a dále Anglické a Francouzské suity pro klávesový nástroj a větší množství oratorií, pašijí, mší i kantát. Jedinou smutnou událostí pobytu v Köthenu byla smrt manželky, matky prvních čtyř dětí. Do roka se ale opět oženil a požádal o místo učitele v chrámu sv. Tomáše v Lipsku, kde by bylo zajištěno lepší vzdělání jeho potomkům. Tamní úředníci sice tento post chtěli uchovat pro Telemanna, ale ten odmítl.

     Chrám a hudební škola se staly středem Bachova života na dalších dlouhých sedmadvacet let, od r. 1723 až do r. 1750. Musel se zde potýkat s autoritami univerzity, církve a městské rady a mnoho děl napsal z povinnosti. Mezi nejslavnější opusy těchto let se řadí Matoušovy pašije, Hudební obětina a Umění fugy. V posledních letech života se mu výrazně zhoršil zrak a v roce 1749 úplně oslepl. Ačkoli další rok opět nějakou dobu viděl, zasáhla jej mrtvice a zemřel, pohřben v neoznačeném hrobě jako Mozart. Jeho ostatky byly objeveny až v roce 1894.

    Ačkoli Bach komponoval po celý svůj život, nečinil tak pro slávu, ale zejména pro církev. Pro náboženské obřady napsal přes tři sta děl, jež stále znějí v kostelech celého světa. Jeho chorály a chrámová hudba vůbec patří spolu s Händelovým Mesiášem k nejoblíběnějším tématům milovníků náboženské vokální hudby. Nicméně svět chápe Bacha zejména jako tvůrce nesmrtelných Braniborských koncertů, suit, překrásných koncertů pro housle či cemballo, jež tak hluboce zasáhly klasicisty a jakoby předjaly hudbu budoucích romantiků. Jejich velkolepost a majestát ilustruje atmosféru náboženské pokory a i dnes bohatě navozuje atmosféru středověké oslavy křesťanství.