Gioacchino Rossini - Základní info

Rossini pocházel ze skromných poměrů. Jeho otec byl inspektorem na jatkách a zastával oficiální místo (ačkoliv nikdo přesně nedokázal stanovit jeho povinnosti) trubače města Pesaro a hrál v orchestru místního divadla. Matka byla dcerou pekaře. Jeho dětství bylo neutěšené. Otec byl kvůli svým politickým názorům poslán do vězení a matka, aby vylepšila rodinný rozpočet, jako dobrá zpěvačka zpívala v několika operních domech. Zatímco byli jeho rodiče takto zaměstnáni, byl Rossini umístěn u řezníka v Boloni. Později, když se rodina přestěhovala do Luga, otec, propuštěný z vězení, si našel čas a učil ho základům hry na lesní roh a u místního kněze studoval zpěv.

 Další stěhování směřovalo do Boloně, kde studoval zpěv, hru na cembalo a skladbu u Padre Teseiho a sám se učil na housle a violu. Do čtrácti prošel celou řadou nejrůznějších zaměstnání - byl kovářským učedníkem, působil jako divadelní zpěvák, hráč na roh, doprovazeč a sbormistr. V roce 1806 byl přijat na Liceo Musicale v Boloni, kde studoval zpěv, solfeggio (druhy vokálních cvičení), kontrapunkt, violocello a klavír. Vcelku tedy měl dost hluboké a praktické hudební znalosti. Již dlouho toužil stát se skladatelem a v roce 1804 složil během svého prázdninového ppbytu s hudebními přáteli několik překrásně melodických a přesvědčivých sonát pro smyčcový kvartet.

Jeho kontakty s operním světem ho inspirovaly k tomu, aby se věnoval především této oblasti, a i jeho příležitostné skladby pro orchestr a instrumentální soubory mají nepopiratelný operní charakter. V roce 1808 napsal kantátu, která byla uvedena v Liceo Musicale, a zároveň s ní složil svou první operu, Demetrio a Polibio.  První  objednávka na operu přišla v roce 1810, kdy složil La Cambiale di matrimonio, sebejistou skladbu s podivuhodně krásnou předehrou (což byla Rossiniho specialita, některé z nich přežily i opery, k nimž byly připojeny). Další opery, včetně brilantní jednoaktovky La Scala di seta, opět s vynikající předehrou, následovaly v příštích dvou letech. V roce 1812 byl Rossini poctěn objednávkou z La Scaly z Milána, na jejímž základě vznikla neobyčejně úspěšná opera La Pietra del paragona, po níž následovaly tři rovněž úspěšné opery pro Benátky, z nichž poslední, Italka v Alžíru, zůstala až dodnes oblíbeným operním kusem. V té době byl požádán impresariem Barbajou, aby Opeře dodával ročně dvě opery. Tímto způsobem se setkal se zpěvačkou Isabellou Colbranovou, bývalou Barbajovou milenkou, s níž se po několika letech společného soužití v roce 1822 oženil. Rossini cítil, že má zvláštní cit pro operu buffa, což mu potvrdil sám Beethoven, když se s ním později setkal. Z toho vznikla opera Lazebník sevillský.  Bylo to odvážné rozhodnutí, neboť opera téhož jména od Paisiella se již úspěšně hrála a Rossini byl považován za uzurpátora. Po váhavém přijetí v roce 1816 se však její kvality brzy projevily a stalo se z ní Rossiniho nejoblíbenější dílo. Pro Rossiniho je příznačné, že operu spojil s bravurní předehrou. Opera sama se může pochlubit řadou často zpívaných árií, jako je například lazebníkova Largo al factotum a Rosinina jiskřivá cavatina Una voce poco fa.  Rossini byl i navzdory své lenosti, která ho často přiváděla do nepříjemností, plodným autorem a až do roku 1829, kdy se po uvedení své nákladné opery Vilém Tell  v pařížské Opeře najednou rozhodl, že už žádnou operu nenapíše, následovaly opery v rychlém sledu za sebou. Své rozhodnutí ukončit skladatelskou dráhu vysvětloval nejrůznějšími důvody - včetně rozčarování z operního světa vůbec - ale zdá se, že si spíš chtěl plně užít zaslouženého odpočinku se všemi životními výhodami a radostmi skladatele. Poslední roky svého života strávil v Paříži, kde napsal nespočet písní, klavírních a instrumentálních skladeb, které nazval Hříchy stáří, a jedno osobité sborové mistrovské dílo, Petite Messe Solennelle.  Bylo ironií osudu, že Rossini, který se narodil na přestupný rok 29. února, o čemž často žertoval, a byl nadmíru pověrčivý, zemřel v pátek třináctého.

       Nejvýznamnější opery

• Hedvábný žebřík – 1812
• Příležitost dělá zloděje – 1812
• Italka v Alžíru – 1813
• Pan Nevrlínek aneb Hazard se synem – 1813
• Tancredi – 1813
• Turek v Itálii – 1814
• Alžběta, královna anglická – 1815
• Lazebník sevilský – 1816
• Othello – 1816
• Popelka – 1817
• Straka zlodějka – 1817
• Mojžíš v Egyptě – 1818
• Semiramis – 1823
• Obléháni Korintu – 1826
• Vilém Tell – 1829