Vincenzo Bellini - Základní info

Vedle Gaetana Donizettiho největším zjevem italského operního stylu bel canto byl Vincenzo Bellini. Ačkoli se dožil pouhých třiceti čtyř let, jeho dílo je nesmazatelně zapsáno v dějinách italské opery, třebaže nebylo nikterak rozsáhlé. Belliniho krátký život vykazuje proti Donizettimu a všem jeho současníkům vysoké uvědomění tvůrčí i ideové. Bellini byl orientován politicky odbojně a stál ve službách ideje sjednocení Itálie. Proti konvenčnímu virtuóznímu pojímání operních postav stavěl se na stanovisko dramaticky psychologické, podtrhává a zdůraňuje ideovost a tendenčnost dramatu, čímž se stal přímým předchůdcem Giuseppe Verdiho.

     Bellini se narodil v muzikantské rodině na Sicílii, zdaleka však nebyl typickým reprezentantem tamějšího lidu, ať už jde o jeho vzhled či zaměření. Během dospělého života mnoho cestoval a neměl takřka čas na milostný život. Vyčerpával se skladatelsko činností, kterou hluboce promýšlel. V rodné Catanii slavil úspěchy i se svou ranou náboženskou hudbou, takže mu spoleobčané společnými silami finančně zajistili možnost osmiletého studia hudby v Neapoli. Lukrativní nabídky po prvních operních úspěších jej přiměly k cestě do Milána, tradičního centra hudby v Itálii. Zde začal spolupracovat s vynikajícín a velmi plodným libretistou Felice Romanim. Tak vznikla roku 1827 oblíbená Pirátka . Bellini byl velmi nesnášenlivý vůči svým kolegům-skladatelů. Nesouhlasil s rychlou a heroickou tvorbou Donizettiho, sám své práce úzkostlivě promýšlel a na každé skladbě pracoval vlice dlouho a precizně. Roku 1830 měla premiéru opera Montekové a Capuleti a následující rok triumfoval dokonce hned dvakrát se dvěma svými mistrovskými díly, Náměsíčnou (La sonnambula) a Normou. Po neúspěchu Beatrice di Tendy se nepohodl s Romanim a odjel do paříže, kde roku 1835 zažil poslední velký úspěch s operou Puritáni, zasazenou do doby Cromwellovy vlády.  Tehdy v díle vystoupili čtyři největší pěvci doby a premiéra se stala jednou z nejslavnějších událostí operní historie. Toho podzimu v Paříži řádila cholera a nevyhla se ani dosud tak mladému skladateli. Nalezli jej s podlomeným zdravím na venkově, kde dožil v domě bohatého anglického žida. 

     Belliniho opery byly vždy spojeny se jmény velkých zpěváků. Už za svého života cvičil skupinu zpěváků pro pěvecký styl svých oper, z níž vzešla mnohá slavná jména. V padesátých letech došlo k velké renesanci jeho a Donizettiho děl, spojené s působením Joan Sutherlandové a Marie Callasové. Je možné, že útlum obliby, který autorovo dílo občas potkával, byl spojen s absencí primadony (podobně jako u Donizettiho), která by patřičným způsobem interpretovala jeho velké sopránové role. Norma a Amina v jeho Náměsíčné jsou považovány za jedny z nejnáročnějších rolí operního repertoáru, vyžadují širokou škálu technických hlasových možností, bezproblémové dosahování vysokých tónů i dlouhé tesklivé tóny. Při interpretaci Belliniho děl činí potíže jakýsi nedostatek hudby, instrumentální podpory vokálního projevu. Vskutku. V áriích z Normy nebo Náměsíčné bývá často hudba jen tichým podbarvením hlasu, zpěvačky (soprán hraje v těchto dílech prim) musí samy vyplňovat zvukový prostor, což působí v rozlehlých operních sálech typu milánské Scaly značně svazujícím dojmem velké odpovědnosti za dodžení plynulé melodické linie. Ačkoli se některé Belliniho skladby zdají být mírně ploché i navzdory své lyrické kráse, můžeme se obdivovat vypracovanější hudbě než u Donizettiho, možná malátnější a statičtější, přesto melodicky čisté, kouzelné natolik, že tehdejší posluchači museli slovy Glinky ,,skrývat slzy emocí a extáze".

Přehled díla

Opery

• Adelson e Salvini (1825, Teatro del Conservatorio di San Sebastiano, Neapol)
• Bianca e Gernando (1826, Teatro San Carlo, Neapol)
• Il pirata (1827, Teatro alla Scala, Milán)
• Bianca e Fernando (revidovaná verse opery Bianca e Gernando, 1828, Teatro Carlo Felice, Janov)
• La straniera (1829, Teatro alla Scala, Milán)
• Zaira (1829, Teatro Ducale, Parma)
• I Capuleti e i Montecchi (1830, Teatro La Fenice, Benátky)
• La sonnambula (1831, Teatro Carcano, Milán)
• Norma (1831, Teatro alla Scala, Milán)
• Beatrice di Tenda (1833, Teatro La Fenice, Benátky)
• I puritani (1835, Théâtre Italien, Paříž)
  

• Mše
• Magnificat
• 5 Tantum ergo
• 2 Te Deum
• Hymny a moteta
• Koncertní árie
• 6 symfonií
• Koncerty pro hoboj
• Drobné klavírní skladby