Fryderyk Chopin - Základní info

Jedním z předních představitelů hudebního romantismu a zejména vynikajícím klavírním virtuozem byl známý polský skladatel Fryderyk Chopin, jenž se narodil asi 1. března roku 1810 nedaleko Varšavy. Ve skutečnosti však byl napůl Francouz, neboť z Polska odešel již takřka ve svých dvaceti letech, aby se víckrát nevrátil a také jeho otec pocházel z oblasti Lotrinska. Chopin  začal poměrně brzy se studiem hry na klavír,  prostřednictvím svého českého učitele Vojtěcha Živného  se seznámil  s dílem Bachovým. Od roku 1822 studoval na varšavském lyceu. Mezi léty 1827 - 1828 psal variace na Mozartova Dona Giovanniho, jež slavily velký úspěch (mj. u Roberta schumanna, jenž vyřkl o Chopinovi známou větu: ,,Klobouk dolů, pánové, génius!"). Z Polska odchází v roce 1830, tj. roku revolučních bouří, jež se projevily nejen v jeho domovině, ale i v zemi, do které nyní mířil - Francii.

     V Paříži,  tehdejším ohnisku evropského kulturního i politického dění, se stal  soukromým učitelem hudby pro dívky z bohatých rodin a sám míval úspěšná vytoupení. U pařížské společnosti se ihned dobře zapsal zejména díky své eleganci, šarmu a přirozené inteligenci. Jeho klavírní skladby a písně, v nichž dokázal mistrně vystihnout polskou hudební tradici a národního ducha, pro kteréžto prvky si jej Poláci ještě před jeho odchodem zamilovali jako národního skladatele, se staly velmi populárními v salonechpařížských patricijů i v uměleckých kroužcích. Chopin navázal kontakt s mnoha čelnými osobnostmi tehdejší hudby - Meyerbeerem, Bellinim, Berliozem i Lisztem. Roku 1837, poté, co již měl za sebou několik milostných vzplanutí, se zamiloval do velké francouzské spisovatelky George Sandové, výrazné propagátorky emancipace žen a utopického socialismu, která rovněž psala své venkovské prózy v duchu romantismu. Sandová byla  známá svým bouřlivým intimním životem. Dalo by se říci, že všichni její partneři byli mladší než ona - ,,George" (vl.jm. baronka Aurore Dudevantová, roz. Dupinová) vždy cítila k milencům vztah jednak partnerský, jednak mateřský. Se snivým Chopinem a svými dětmi se vydala dalšího roku na dovolenou na Mallorcu, kde se měl pianista léčit s agresivní tuberkulózou. Společné soužití v přímořském prostředí bylo velmi vyčerpávající - autorka musela o Chopina pečovat, přicházely návaly zlosti i vyznání lásky. I přes vážnou nemoc však Chopin nezůstal umělecky nečinný a během pobytu vytvořil na čtyřiadvacet klavírních preludií. Se Sandovou pak žili opět v Paříži a rozešli se až roku 1847. Po rozchodu utekl před revolucí 1848 do Anglie, kde pořádal recitály, aby si přivydělal a vrátil se k blahobytnému životu, který vedl ve Francii. Smrtelně nemocen se vrátil roku 1849 do Paříže, kde skonal 17. října.

      V Chopinově hudbě, která se téměř vždy soustředila na klavír a využívala jeho technického zdokonalování, se odrážejí dva hlavní vlivy. Za prvé to je tradice italského bel canta, zračící se v mnoha jeho melodiích (výstižně popsaných jako zpěv na klavír), za druhé svěží rytmy  polské lidové hudby. Je pravdou, že jeho mazurky a polonézy nikdy nebyly určeny k tanci, tím méně pak jeho valčíky, kterým bychom spíše mohli říkat ,,valčíkové básně". Tím, že si zvolil tyto taneční formy jako kostru, na níž pověsil své odvážné a oslnivé nápady, pokračoval v tradici datující se už od Bacha a jeho předchůdců. Dnes se nám nabízí veliké množství jeho skladeb, které lze jen těžko nějak roztřídit a sepsat. Jeho génia ale asi nejlépe vystihují dva cykly dvanácti etud, z nichž první věnoval Lisztovi, dvacet čtyři preludií, tři klavírní sonáty, taneční hudba a čtyři působivé balady.  Jeho hudba zůstává nejbohatším a  nejvlivnějším dědictvím, které kdy skladatel v historii  hudby klavírnímu repertoáru zanechal.