Felix Mendelssohn-Bartholdy - Základní info

Mezi nejvýznamnější německé představitele hudebního romantismu bezesporu patří Jakob Ludwig Felix Mendelssohn-Bartholdy. Narodil se v bohaté středostavovské hamburské rodině a od dětství si užíval výsad vysoce kulturní společnosti. Rodina se záhy přestěhovala do Berlína. Ještě před desátým rokem života jej všichni znali jako zázračné dítě a rodícího se hudebního génia, jehož rané skladby byly nadšeně přirovnávány k prvotinám Mozartovým. Přesto dlouhou dobu považoval otec Abraham za hudebně nejnadanější ze svých čtyř dětí nejstarší dceru Fanny, jež byla opravdu velmi talentovanou klavíristkou, avšak dráha profesionálího hudebníka nepadala tehdy pro dívku (ještě k tomu z dobře situované a postavené rodiny) v úvahu, a tak zůstala jen amatérskou, přesto velmi oblíbenou a ceněnou hráčkou. V roce 1826 se Mendelssohn přihlásil na berlínskou univerzitu. Měl již za sebou množství překvapivě kvalitních skladeb a dokonce i komickou operu Die Hochzeit des Comacho (1825) a předehru ke scénické hudbě k shakespearovskému Snu noci svatojánské (najdeme v ní i ,,Svatební pochod"), jež se stala jednou z jeho nejslavnějších instrumentálních skladeb. Do dvacátého roku zkomponoval několik symfonií i jiných, převážně klavírních skladeb. Jeho učitel a pozdější kolega Ignaz Moscheles řekl, že jej již nemá co naučit.

      Mladý Mendelssohn odjel spolu s Moschelesem na turné do Anglie, kde si jej zamiloval královský manželský pár Viktorie a Albert. Mendelssohn navštívil ostrovní zemi celkem desetkrát a vždy mu byla inspirací i místem uznání. Nadšení anglického publika sdíleli i posluchači v Německu, Rakousku a Itálii. V letech 1833 - 1836 působil jako dirigent na Dolnorýnském hudebním festivalu a roku 1835 se stal dirigentem známého Gewandhaus orchestru v Lipsku. O dva roky později se oženil s Cécile Jeanrenaudovou a soužití, které vyneslo narození pěti dětí, bylo šťastné a umělecky plodné. Nervový otřes však Mendelssohn utrpěl po smrti své sestry a série srdečních infarktů, které v následující době utrpěl, vedla k jeho brzké smrti. Skladatel byl oplakáván vším německým, ale i anglickým lidem. Královna Viktorie byla ,,zděšena, ohromena a rozrušena," když se k ní tato zpráva o jejím oblíbenci dostala. ,,Největší hudební génius od dob Mozartových," prohlásila ,,obdivovaný ... uznávaný ... všichni k němu vzhlíželi s úctou a vážností".

Dílo

Felix Mendelssohn byl jedním z nejobdivovanějších hudebních skladatelů i dětských géniů a často jej srovnávali s Mozartem. Dvanáct symfonií pro smyčcový orchestr, které zkomponoval mezi svým dvanáctým a čtrnáctým rokem, ukazují, že již tehdy byl mistrem melodie, a naznačují rychlý vývoj stylu i techniky. Jeho hudba lahodila uchu a vyznačovala se nevyčerpatelnou harmonickou a melodickou invenc. Právě proto došla velké odezvy v celé Evropě, především viktoriánské Anglii, kterou zasáhlo nejvíce oratorium Eliáš. Je hlavním předchůdcem formy symfonické básně, dokonale využil možností orchestru v celé jeho šíří, dosahuje efektů a tvarové dokonalosti minimem hudebních prostředků. Okamžitou popularitu si Mendelssohn získlai svými pěti symfoniemi či osmačtyřiceti klavírními Písněmi beze slov. Vrcholem jeho tvorby pak zůstává mistrovský Houslový koncert e moll. Přesto byla jeho hudba za nacistického režimu 2. světové války zakazována a jeho sochy jakožto židovského hudebníka bourány. Hudební historie však nezapomněla na geniálního skladatele (byl také nadaným amatérským malířem) a mnohé jeho kusy se hrají s úspěchy dodnes.

Mendelssohn složil celkem 121 děl, za jeho života jich bylo vytištěno 72.

• Symfonie:
  • 12 smyčcových symfonií (bez opusových čísel), 1821-1823
  • Symfonie č. 1 c moll (op. 11), 1824
  • Symfonie č. 2 B dur Chvalozpěv (op. 52), 1840
  • Symfonie č. 3 a moll Skotská (op. 56), 1842; 1. věta (info), 2. věta (info), 3. věta (info), 4. věta (info)
  • Symfonie č. 4 A dur Italská (op. 90), 1833
  • Symfonie č. 5 d moll Reformační (op. 107), 1832
• Koncerty:
  • Houslový koncert e moll (op. 64), 1844; 1. věta (info), 2. věta (info), 3. věta (info)
  • Klavírní koncerty (g moll op. 25 a d moll op. 40) 1831, 1837
  • Koncert pro housle a klavír d moll (bez opusového čísla), 1823
• Ouvertury:
  • Sen noci svatojánské (op. 21), 1826
  • Pohádka o krásné Meluzíně (op. 32), 1833
  • Hebridy (op. 26), 1832
  • Klid, moře a šťastná plavba (op. 27), 1828
  • Ruy Blas (op. 95), 1839
• Oratoria:
  • Paulus (op. 36), 1836
  • Eliáš (op. 70), 1846
• Opery:
  • Die beiden Neffen oder Der Onkel aus Boston (bez opusového čísla), 1823
  • Die Hochzeit des Camacho (op. 10), 1825
• Komorní hudba:
  • Smyčcové kvartety: Es dur (op. 12) 1829, a moll (op. 13) 1827, D dur (op. 44/1) 1838, e moll (op. 44/2) 1837, Es dur (op. 44/3) 1838 a f moll (op. 80) 1847
  • Smyčcový oktet (op. 20), 1825
  • Sonáta pro housle F dur (bez opusového čísla), 1838
  • Sonáta pro violu C dur (bez opusového čísla), 1824
  • Sonáta pro violoncello B dur (op. 45), 1838 a D dur (op. 58), 1842/43
• Klavírní hudba:
  • Charakterstücke (op. 7), 1827
  • Preludia a fugy
  • Variace
  • Sonáty
  • Etudy
  • Capriccia
  • Písně beze slov (Lieder ohne Worte) (1829 – 1845), nejznámější Frühlingslied op. 62/2 a Jägerlied op. 19b/3
• 6 varhanních sonát
• Moteta: Herr, nun lässest du deinen Diener (op. 69), Richte mich, Gott (op. 78)
• Kantáty, např. Vom Himmel hoch (bez opusového čísla)