Johannes Brahms - Základní info

Jedním z předních představitelů německého hudebního romantismu byl skladatel, dirigent a vynikající klavírista Johannes Brahms. Narodil se 7. května roku 1833 v Hamburku a již od dětství byl veden k hudbě. Jeho otec, Johannes Jacob Brahms, hrál sám dobře na kontrabas. Svůj záměr vychovat z talentovaného syna orchestrálního hudebníka opustil, když v něm objevil mimořádné nadání ke hře na klavír. Učil se velmi rychle a již okolo dvanáctého roku života se pustil do vlastního komponování, značně ovlivněn tvorbou zejména Bacha, Mozarta a Beethovena. V mládí se snažil svým uměním protlouct, stíhaly jej však finanční krize - byl nucen vydělávat si hrou v nevěstincích a hospodách. Tyto zkušenosti jej deprimovaly během celého pozdějšího života.

      V roce 1851 se Brahms setkal s maďarským houslistou Eduardem Reményim, jehož národní hudba a cikánské melodie jej okouzlily. Reményi vzal svého přítele ke známému houslistovi Josephu Joachimovi, jehož Brahmsova hudba fascinovala. Z tohoto setkání se zrodilo pozvání hrát před hannoverským panovníkem a dopisy Schumannovi a Lisztovi, v nichž  Reményi opěvoval mladého génia, ,,novou hvězdu, jež se tak neočekávaně zjkevila na hudebním nebi". Lisztovu hudbu sice Brahms neocenil a v jeho domě se necítil příliš dobře, zato manžele Roberta a Claru Schumannovy si velice oblíbil a také oni vysoko stavěli jeho uměleckého ducha. Schumann Brahmse poslal do Lipska za Hectorem Berliozem. Následující rok se nervově zhroutil a potýkal se s psychickými problémy. Utěšitelkou mu často bývala Schumannova žena Clara, do níž se zamiloval. Ona však jejich vřelý vztah vždy udržovala v mezích přátelství a když Robert roku 1856 zemřel, Brahms už své city nikdy nedal otevřeně najevo.

      Od roku 1862 žil Johannes Brahms v rakouské metropoli Vídni jako starý mládenec. Žil poměrně osamoceným a výstředním životem, věnoval se skládání a trochu cestoval. Na svých dílech pracoval nanejvýš precizně a až do svého konce, jenž následoval nedlouho po smrti Clary Schumannové. Zemřel roku 1897 ve Vídni na rakovinu.

     Čajkovskij jej popsal jako ,,netalentovaného bastarda", Hugo Wolf napsal, že jeden Brucknerův úder na činel má hodnotu jako všechny Brahmsovy symfonie i se serenádami. V naší době Benjamin Britten tvrdil, že postupně přehrál všechna jeho díla, aby zjistil, je-li jeho tvorba opravdu tak špatná, a došel k názoru, že je ještě horší. Přesto má pro řadu hudebních milovníků stejnou cenu jako hudba velkých klasických autorů a Brahmse řadí do velké trojice Bach-Beethoven-Brahms. Jeho skladby jsou terčem zuřivých polemik o své hodnotě . Brahms se vyhnul romantickému proudu své doby a nenechal se ovlivnit ani tvorbou Schumannovou. Měl klasické a přísné hudební vzdělání a sám komponoval jako pokračovatel a zvelebovatel děl klasiků. Psal díla intenzivní síly, plné náboje a emocí, strhující jako některá díla Beethovenova ( zejména pokud jde o jeho 1. symfonii) . Jsou však veskrze svá, brahmsovská, ničím nepoznamenaná. Nikdy se nepokusil o symfonickou báseň ani operu. Těžiště jeho díla tkví ve čtyřech symfoniích, dvou cyklech slavných Uherských tanců, Německém requeim a předehrách Akademická a Tragická. Ctitelé Brahmsova uměleckého odkazu je stále považují za jedny z nejlepších německých hudebních děl 19. století.