The Kinks - Základní info

The Kinks, anglická skupina, založená v roce 1963 pod původním názvem The Ravens. Jedna z nejslavnějších a nejvýznamnějších rockových skupin 60. let. Vedle The Beatles, The Rolling Stones, The Who a řady dalších patřili k nejpopulárnějším hudebním skupinám. Leader skupiny Ray Davies patří mezi nejvlivnější a nejproduktivnější skladatele v historii populární hudby.

Skupina vznikla v roce 1963 jako The Ravens. Pod tímto názvem nahráli jeden jediný nevydaný singl I´m A Hog For You Baby / I Belived You. Již jako The Kinks vydali debutový singl Long Tall Sally (původně hit Little Richarda), který byl pravým opakem úspěšné cover verze od The Beatles. Píseň byla zpomalena a sám Ray Davies po letech přiznal, že jeho hlasu vůbec neseděla. Singl propadl. Jako pověstná první vlaštovka se na b-straně objevila autorská píseň Ray Daviese I Took My Baby Home.

Druhého a již plně autorského singlu You Do Something To Me/You Still Want Me se prodalo 127 kusů. Úspěch přišel až s třetím singlem. Syrová a energická nahrávka You Really Got Me se vyšplhala v hitparádě na první příčku britské hitparády. Na úspěchu skladby se kromě energického a dnes již klasického riffu podepsal také zvuku kytary Dave Daviese, který propíchl pletací jehlicí reproduktor svého zeleného zesilovače a ten pak připojil na velký VOX. Kytara tak zněla nakřáple a syrově a dodala skladbě správný „drive“.

Producent Shal Talmy tehdy viděl v Kinks zlatý důl a během následujících osmnácti měsíců dokázal z Kinks dostat sérii hitů, jejichž autorem byl Ray Davies. Od bezprostředních a úderných písniček přešel Davies k textově propracovaným skladbám, v nichž dokázal převést typicky anglickou tematiku i humor do šiřší a srozumitelnější formy. Druhým hitem číslo jedna se rok po You Really Got Me stala skladba Tired Of Waiting. Písničky Dedicated Follower Of Fasion (ironický komentář na módní fanatiky), výjimečná Waterloo Sunset (titul písně odkazuje k londýnským reáliím - k názvu stanice londýnského metra; Ray Daviese hlavní motiv napadl, když ležel v nemocnici svatého Tomáše a díval se z nemocničního okna ven a byl fascinován množstvím světel projíždějích automobilů, ačkoliv sám je odpůrcem automobilové dopravy a auta doslova nesnáší) či Autumn Almanac mu vysloužily nejvyšší respekt, srovnatelný s dvojicí Lennon-McCartney. Posledním hitem číslo jedna byla pro skupinu skladba Sunny Afternoon.

Ještě v šedesátých letech napsal Davies hudbu k filmu The Virgin Soldiers, jeho bratr Dave natočil v roce 1967 (s doprovodem Kinks) hit Death of Clown, který v USA vyšel pod hlavičkou Kinks. Jako doprovodná zpěvačka se na nahrávce objevuje první manželka Ray Daviese Rasa (ta pak zpívá vokály i na celém albu Something Else…). Spolu s Waterloo Sunset a hořkou skladbou David Watts ji zachycuje album Something Else by the Kinks, kterým skončila spolupráce skupiny s Shelem Talmym. Ta byla ale „rozviklána“ již několik let před tím. Říká se, že když Talmy opustil studio, Ray Davies si písně předělal po svém.

Další nahrávky už produkoval výhradně Ray Davies. Podobně jako v případě Beatles měla následující alba Kinks charakter tematických celků, zvláště The Kinks Are the Village Green Preservation Society a Arthur (Or the Decline and Fall of the British Empire); druhá z nich byla vlastně jednou z prvních rockových oper, kterou Ray Davies napsal pro televizi Granada. Obě desky obsahují řadu autobiografických prvků. Novým baskytaristou se tehdy stal John Dalton. V roce 1970 se skupina vrátila do singlových hitparád v USA i Británii kontroverzní, ale velmi zdařilou písničkou Lola o transvestitismu. Album Lola versus Powerman and the Moneygoround, Part One ostře komentovalo agresivní manipulaci v showbyznysu.

V téže době Davies natočil soundtrack k filmu Percy a hrál hlavní roli v televizní inscenaci The long distance piano player. Protože v té době vypršel kontrakt se společností Pye i s manažmentem, přešla skupina k RCA. První album pro novou značku Muswell Hillbillies natočili Kinks s klávesistou Johnem Goslingem a dechovou sekcí skupiny Mike Cotton Sound, ze všech hráčů se pak stali stálí členové. Album Maswell Hillbillies se stalo společně se Something Else dvěma kritiky nejlépe hodnocenými alby v historii skupiny. V USA ovšem popularita skupiny stoupala.

V roce 1970 se totiž mohli opět vrátit do Spojených států, kam měli od roku 1965 kvůli rvačce v televizi zakázán vstup. Další tvorba měla silný divadelní podtext, čerpala z tradice kabaretu a velmi často šlo o velkolepé projekty. Albem Sleepwalker v roce 1977 přešli k nahrávací společnosti Arista, po konceptuálních albech Preservation (1973), Preservation II (1974) a Soap Opera (1975) se vrátili zpět k „písničkové“ tvorbě.

V roce 1974 založili Kinks vlastní značku Konk Records, pro kterou Ray Davies produkoval album Stage Door Johnnies pro zpěvačku Claire Hamill a debut skupiny Café Society. V roce 1977 přesunuli Konk pod Aristu. Novým baskytaristou se načas stal Andy Pyle (ex. Savoy Brown), dechová sekce odešla. V roce 1979 vyšla ve Spojených státech velmi úspěšná deska Low Budget, která byla prvou deskou, kterou Kinks natočili v amerických studiích. Ke skupině se na albu přidal basista Jim Rodford, který předtím hrál ve skupině Argent svého bratrance Roda Argenta. Dále následovalo úspěšné živé dvojalbum One for the Road, které bylo natočeno během turné Kinks po Spojených státech, živá verze skladby Lola pronikla do amerického žebříčku Hot 100.

S albem Give the People What They Want se Kinks vrátili k přímočařejšímu rocku a syrovějšímu zvuku. Raye Daviese znovu potvrdil svůj potenciál coby „hitmaker“ v roce 1983 skladbou Come Dancing z alba State OF Confusion. Následovalo album Word of Mouth, na němž se objevilo několik skladeb, které zazněly v úspěšném a kritiky ceněném televizním filmu Return to Waterloo, ke kterému napsal scénář a režíroval jej Ray Davies.

V roce 1986 následovalo album Think Visual a v roce 1989 album UK Jive. Kapela dále pokračovala v koncertech s novým bubeníkem Bobem Henrytem, který již při nahrávání desky Think Visual nahradil původního bubeníka Micka Avoryho, který se skupinou hrál od jejích počátků, a klávesistou Markem Haleyim.

Repertoár Kinks inspiroval mnohé ke vzniku řady cover verzí. K těm známějším patří Stop Your Sobbing a I Go To Sleep od Pretenders, další natočili Fall, Kirsty MacColl, The Jam, David Bowie nebo Van Halen. V roce 1976 pronikli Stranglers do žebříčků s pečlivě okopírovanou verzí All The Day And All Of The Night. Kapela byla uvedena do rock'n'rollové síně slávy a patří k nejrespektovanějším britským kapelám, na čemž mají zásluhu Daviesovy skladby, i jejich zcela specifický „britský“ postoj.

V roce 1991 přešli Kinks k vydavatelství CBS/Sony, kde vydali album Phobia. Posledním albem, které skupina vydala, bylo dvojalbum To The Bone. Album je složeno z živých elektrických i akustického vystoupení Kinks a ze studiových remaků jejich starších více i méně známých skladeb. Jako bonus se jako poslední dvě písně druhého cd objevil zbrusu nový singl Animal a To The Bone.

Od roku 1996 Kinks jako skupina prakticky neexistují. Svůj poslední koncert odehráli v norském Oslu. Ray i Dave Davies vystupují od roku 1996 sólově.

informace převzaty z cs.wikipedia.org/wiki/The_Kinks