Zpět na: bestMusic.cz » Interpreti a skupiny » Camille Charles Saint-Saens » Základní info

Camille Charles Saint-Saens - Základní info

Popis

Camille Charles Saint-Saens
Země původu	Francie
Rok narození	1835
Žánr	Classical
Počet alb	1
Pořadí dle BM	292.
Tvoje hodnocení:
Aktuální hodn.	(0%)

Základní info Diskografie Písně Galerie Komentáře (0)

Životopis

Camille Charles Saint-Saëns se narodil v roce 1835 v Paříži. Už od dětství se projevoval jeho vyjímečný talent, měl také skvělý hudební sluch, a tak se jeho teta rozhodla, že mu bude dávat klavírní lekce už od jeho dvou a půl roku. Ve svých třech letech složil svou první skladbičku, jejíž rukopis se dochoval dodnes, a v pěti letech měl svůj první veřejný koncert, na kterém okouzloval hrou Beethovenových sonát. V sedmi letech už studoval komponizaci u Pierra Maledina a v deseti letech měl svůj velký koncert, kde hrál mimo jiné Klavírní koncert č. 15 od Mozarta. Bylo to tak vyjímečná událost, o které vyšel článek dokonce i v amerických novinách.

V roce 1848 nastoupil na pařížskou konzervatoř, kde studoval kompozici a hru na varhany. Během chvíle se z něj stal varhaní virtuóz a později pravděpodobně nejlepší varhaník Evropy. Do roku 1876 zastával post hlavního organisty v pařížském chrámu Église de la Madeleine. V letech 1861 až 1865 pak vyučoval na Ecolé Niedermayer, kde byl jeho nejvýznamnějším žákem skladatel Gabriel Fauré.

V roce 1870 byl povolaný do francouzsko-pruské války, kde strávil na frontě několik těžkých měsíců a na citlivé skladatelově duši ro zanechalo hluboké stopy. Dalším poměrně šťastným rokem byl rok 1871, kdy založil spolu s Romainem Bussinem Národní hudební společnost (Société Nationale de Musique). Tato významná slolečnost měla velký význam pro podporu francouzským skladatelů. Bez Saint-Saënsa by nevzniklo a nebylo uvedených veřejnosti mnoho děl Francka, Faurého a dalších, což znovu poukazuje na skladatelovu významnost. Brzy se stal vedoucí osobností a významným členem nejen francouzského hudebního života.

V roce 1875 se oženil s Gabrielle Truffotovou, se kterou měl dvě děti, které velmi brzy zemřely, a jedno dokonce tragicky: pádem z okna. Saint-Saëns ukončil toto těžké období až v roce 1881, kdy se s manželkou rozešli. Do konce života žili odděleně, ačkoliv nebyli nikdy rozvedeni.

V roce 1888 přišla další rodinná rána: zemřela Saint-Saënsová matka, kterou velmi miloval a na které byl velmi závislý. Saint-Saënsa to dokonce tak ranilo, že po její smrti uvažoval o sebevraždě. Smutek se snažil zahnat cestováním po Egyptě a po Alžírsku. Po návratu do Francie se mu dostalo vyznamenání Čestné legie (Légion d'honneur), ale po této události začal jeho hudební úspěch příkře upadat. Na špici se spíše dostávala nová vlna skladatelů, jako byl Debussy a Ravel, a Saint-Saëns začal být považován za příliš konzervativního. Přesto v Anglii a ve Spojených státech amerických ho považovali za nejvýznamnějšího žijícího francouzského skladatele. Zde (v USA) podnikl také v roce 1915 triumfální koncertní turné. V pozdějších letech svého života už nezkomponoval žádné významné dílo, věnoval se hlavně svým zálibám a svým psům. Dožil se vysokého věku a zemřel v roce 1921 v Alžírsku. Tělesné pozůstatky byly pževezeny do Paříže, kde proběhl pohřeb se státními poctami. Je pochovaný na hřbitově Cimetière du Montparnasse.

Osobnost

Saint-Saëns byl muž malé silnější postavy a ani jeho chování nepatřilo k nejlepším. Byl zlostný, často nervózní a v mnoha případech intrikánský. Napříč těmto nelichotivým charakteristikám mu však jedno upřít nemůžeme: byl to muž, který se zlatým písmem zapsal do dějin světové hudby a vyjímečný člověk - to dokládá i fakt, že ve třech letech psal, četl a zanedlouho překládal z latiny. Byl skvělým v matematice, patřil spolu s Lisztem k pravděpodobně nejlepším klavíristům své doby a byl ve své době bezkonkurenční ve hře na varhany. Měl talent na jazyky, kterých se několik naučil, zajímal se mimo jiné i o geologii a astronomii. Udržoval i vědeckou korespondenci, byl členem Národní astronomické společnosti a měl svůj vlastní teleskop, s kterým po večerech rád pozoroval oblohu. Psal ale i poezii a vydal filozofický spis; v době svého dlouhého života patřil mezi vůdčí osobnosti francouzského kulturního života. Díky svým interpretačním a organizačním činnostem byl jeden z nejkomplexnějších hudebních skladatelů Evropy a jedním z prvních hudebních kritiků v dnešním slova smyslu. Z evropských skladatelů se nejlépe znal a přátelil s Ferencem Lisztem. Pokud se jedná o jeho osobní život, v něm moc štěstí neměl - často trpěl depresemi a po smrti své matky (což už bylo zmíněno výše) uvažoval dokonce o sebevraždě a po tragédiích ve své rodině už se nikdy neoženil.

Dílo

Saint-Saëns je tvůrcem díla, které si už jen svým rozsahem zaslouží uznání - 5 symfonií (první dvě bez pořadového čísla), k klavírních koncertů, 3 houslové, 2 violoncellové, k tomu několik oper a množství komorní hudby. Na veřejnost se jich však ukázalo několikanásobně méně, a některé byly publikem vyřazeny už při prvních premiérách. Často se hrává symfonie č. 3, z koncertů je nejcenější violoncellový koncert č. 1, který patří do základního violoncellového repertoáru. Klavírní koncerty jsou uváděny jen zřídka, napříč tomu, že jsou to krásná díla. Nejčastěji se objevuje klavírní koncert č. 2, méně klavírní koncert č. 5 a klavírní koncert č. 4. Z operní hudby se udržela Samson a Dalila, ale i zde je její uvedení spíše vyjímkou. Velmi známá je však Introdukce a Rondo capriccioso, která je oblíbenou skladbou houslových sólistů. Nejpopulárnějšími Saint-Saënsovými skladbami jsou Tanec kostlivců a Karneval zvířat.

Charakteristika

Saint-Saënsa je možno zařadit mezi skladatele, jejichž dílo představuje jakousi syntézu předcházejících období. Neexperimentoval a nepatřil k revolucionářům v hudbě, přesto však uznával i takové pokrokové skladatele, jakými byli v té době Liszt a Wagner. Saint-Saëns jako zázračné dítě a virtuóz se přirozeně orientoval ve formě a technice děl. Forma se tak stala silnou i slabou stránkou jeho děl. Dnes se na něj pohlíží spíše jako na skladatele vícebraných, uhlazených, technicky dokonalých a interpretačně náročných děl, kterým ale chybí hlubší obsah. Jeho díla jsou podle mnohých neinspirující a fádní. Další slabší stránkou skladatele je omezený tvořivý fond. Jako to o něm trochu zlomyslně pověděl jistý kritik: „Saint-Saëns jakoby hovořil velkým skladatelům: máte nejlepší melodie - chceme je.“ Přesto však velká část jeho děl je v repertoáru dodnes, i když nejsou uváděné tak často. Může to však nasvědčovat tomu, že je Saint-Saëns lepší skladatel, než je jeho pověst. Názory na něj jsou dodnes rozdílné. Jeho díla si ale každopádně zaslouží pozornost interpretů i publika.